Když partner vynese koš, je to dar!

Vracíte se utahaní z práce a doma na vás čeká druhá směna. Taky máte pocit, že to není fér? Že by se partner(ka) mohl(a) více snažit?

Během studia online kurzu The Science of Happiness jsem narazil na elegantní řešení. Vyplňoval jsem pravidelný týdenní test, když jsem se dostal k otázce:

V článku “Love, Honor, and Thank,” diskutují autorky Jess Alberts a Angela Trethewey o teorii “ekonomie vděčnosti”. Které z následujících tvrzení nejlépe vyjadřuje tuto teorii:

Hned první nabízená odpověď zněla: “Manželé jsou ve svém svazku nejšťastnější, pokud dokáží vnímat příspěvek svého partnera k domácím pracem jako dar spíše než jako povinnost.“

Ani jsem nepotřeboval číst další tři varianty. Pokud tohle není správně, končím se studiem, řekl jsem si. Bylo to správně a já hned začal googlovat citovaný článek, který jsem asi nějak přehlédl.

Proč to nevidí?

Ona: V bytě je neskutečný bordel! Proč jsi nedal prádlo do pračky a nádobí do myčky? Proč jsi aspoň nevynesl koš, když už doslova přetéká!

On: Nevšiml jsem si.

Jess Alberts a Angela Trethewey zjistily, že podobný dialog rezonuje prakticky všemi účastníky výzkumu domácího štěstí. Každý z nás má totiž práh citlivosti nastaven jinak. Někdo je nesvůj, už když se koš začíná plnit, jiný si ho všimne, až když začne zapáchat. Podobné chování vědci zaregistrovali i u mravenců nebo včel! Entomoložka Jennifer Fewell vypozorovala, že jsou to stále stejné včely, které začínají pracovat, když se hladina medu v úlu sníží pod určitou hladinu.

U lidí je to podobné. Když si přivlastníte určitou aktivitu jen proto, že už třeba nedokážete koukat na tu horu ve dřezu, partner vás po čase začné vnímat jako experta na mytí nádobí.

Ale proč aspoň není vděčný?

Recept k harmonickému rodinnému životu spočívá v pochopení rozdílů našeho vnímání “dárků” a “povinností”. Dárek je něco výjimečného, povinnost něco samozřejmého. Kdyby vám partner poděkoval, jak jste ráno krásně zamkli dveře od bytu, asi byste začali mít pochybnosti o jeho duševním zdraví.

Proč by tedy měl být vděčný za jiné rutinní činnosti, které vykonáváte? A proč byste ho vy měli chválit za to málo, které nakonec udělá o měsíc později než bylo třeba.

A zde je možné vystoupit ze začarovaného kruhu. Prvním krokem je, aby si oba partneři tohle všechno uvědomili. Že jeden možná pracuje o něco více, že ten druhý tu špínu skutečně nevidí, že specialistou na prádlo se člověk nestává zcela dobrovolně. Ekonomie vděčnosti autorky Arlie Hochschildové říká, že když někomu poděkujete, dáte mu najevo, že vám dal “dar” – že udělal něco navíc. Lidskou přirozeností je dávat si dárky navzájem, to znamená, že i partner s nižší výkonností bude cítit potřebu udělat něco navíc.

V ideálním případě budete oba přesvědčeni, že ten druhý dělá víc než musí, a takový vztah je podle ekonomie vděčnosti nejšťastnější.

Několik praktických tipů, jak toho dosáhnout:

Výkonnější typy s vyšším prahem citlivosti by si už na začátku vztahu měly dávat pozor, jakým činnostem se pravidelně věnují, aby se nestaly nechtěnými experty na všechno

Dobré je sepsat si na papír činnosti, kterým se pravidelně věnujeme a po týdnu si seznamy s partnerem vyměnit. Možná zjistíte, že vlastně dělá více než se vám původně zdálo

Pokud váš partner nesplní požadovaný úkol zcela podle vašich představ, pořád je lepší ho pochválit než zkritizovat. Prostým selským rozumem – při vyjádření vděčnosti máte větší šanci, že nádobí umyje i příště – a možná na něm jednoho dne nenajdete ani jeden kousek zaschlého vajíčka 🙂

Citovaný článek v angličtině

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *